Ála a ti druzí

 

Tak nám to pěkně roste. Všechna Áčka jsou zdravá, papající a kakající. Hlučící. Malé štěně požadující svůj nárok vydává zvuk s pronikavostí požární sirény. Slyšitelný přes dvoje zavřené dveře. Vrátila jsem se do doby, kdy se narodila naše dcerka. Žádný spánek v noci, pohotovost ve dne. Adélka, Ála, Andulka, Anthony, Albert a Adámek - co štěně, to originál povaha. Bertík je obrovský, medvědovitý a projevuje se jako přirozený šéf. V rozporu se šéfovstvím je ale nejraději když ho jeho člověk chová a houpe jako miminko. Adámek je klidný a asertivní průzkumník. Miluje tkaničky u bot. Tonda je sporťák. Jako první dokázal přelézt venkovní ohrádku. Adélka je kontaktní mazlík. Ála se ráda pošťuchuje.  Vzácný případ je Andulka. Je to štěně student - pozorovatel. Mezitím co ostatní vidí jen misku se žrádlem, ona skenuje pohledem člověka, který misku nese. Někdy mám pocit, že dokáže tak výborně číst neverbální signály člověka, že reaguje s předstihem.

Všechna štěňata už mají své majitele. Zajímají se o ně a nejraději by už byli s nimi. Věříme, se budou jen v dobrých rukách. V našich zůstává po dlouhém boji Ála.

 

Adélka a Ála: