Ženitba, aneb bod pro kocoura

Dospěla naše chodská beruška do věku, kdy by bylo záhodno zplodit první potomky. Jako pečlivá dohazovačka jsem vybrala statného a urostlého chodského psa, obdařeného milou a poslušnou povahou. Po výměně několika fotografií byla dohodnuta společenská návštěva a naplánována seznamovací procházka budoucího páru. Seznámení proběhlo na úrovni - chvilku očichávání a společný výlet zakončený posezením na zahradě. Ona ho provází po své zahradě a ukazuje mu její zákoutí. On chce sex. Ona mu nosí své hračky. On chce sex. Ona se chce honit. On chce sex. Ona není na sex připravená. On zaleze pod stůl, sežere buchtu a chrní.

Přišel den D. Eliška hárá. Samozřejmě začala v době naší nepřítomnosti, kdy je hlídána babičkou. Po našem návratu je nejvyšší čas navštívit vyvoleného. Přijíždíme, majitelé ženicha nás upřímně vítají a on se žene ke své nastávající. Ale vzpomínka na pohanu, kdy byla zanechána se svými hračkami uprostřed zahrady, vyměněna za buchtu a šlofíka, naší Elinku asi dost rozčílila. Místo něžného očichání cvakající zuby a vzteklé vrčení. Nešťastní jsme my i on. Vypadá to na pěkný debakl.

Na hromadě prken složených uprostřed dvorka vzteklou Elízu něco zaujalo. Hele, kotě! Sedí, kouká a neutíká. Elis konsternovaně přistupuje ke kotěti a z pěti centimetrů si hledí z oka do oka. Zapoměla si krýt zadek. Doslova. Než se vzpamatovala šup - a bylo. Chodský chasník nezaváhal a Eliščino soustředění na kotě využil s plnou parádou. Jen chuděra kvikla překvapením. Tož stane se maminkou.