Ono vůbec nepapá!

Je zajímavé, jak veliký rozdíl existuje mezi psí holotou a jejich stravovacími návyky. Mezitím, co jeden mlsá pouze lančmíd z konzervy podávaný na kousku rohlíčku máslem mazaném, druhý shltne kostku másla v původním obalu i s etiketu. Vlastní-li vás první verze nejlepšího přítele máte smůlu. Od prvních štěnecích dní sypete poctivě odměřenou krmnou dávku nejluxusnějších superprémiových granulek v ceně zlata. Po dvou dnech voláte vyděšení chovateli."On (ona) vůůůůbec nepapá!" Načež se dozvíte, že "To není možné, tady papal(a) jak o život" nebo "Neztrácejte naději, to se zlomí!" Jenže ono se to nezlomí. Navšívíte veterináře, ten se zeptá, jak dlouho to nejedlo. Vy na to, že asi 4 dny. A on na to, že štěně vypadá dobře a že NĚCO žrát musí. No ano, sem tam si ďobne. Tu kouštíčínek tvarohu, lžičku jogurtíku, opravdu malilinkatý plátek šunky. Z toho se přece nedá žít, si myslíte. A nemáte pravdu. Úměrně tomu jak granulky De luxe neubývají, zvětšují se porce "jen si ďobne". Nakonec nasypete milé granule veverkám a svému pokladu předkládáte osvědčenné jogurtíky, pribináčky a kuřecí masíčko.

Tak žijete smíření s tím, že vás tato psí "dieta" stojí spoustu času a peněz, ale co... Hlavně že zlatíčko papá. Až jednoho dne nandáte pacholíček do misky a zjistíte, že ZASE NEPAPÁ. Tak pacholíček vyměníte za paštiku, jogurtík za čerstvý sýr s bylinkami a kuřecí za hovězí kližku. Zkrátím to: začněte na Tesco potravinách. Psí život je dlouhý (i když s hypermarketovými potravinami bůh ví). Začít nakupovat šunku Maestro Cortador už v prvním roce psího života je napováženou.