Příchod princezny Elizabeth

Po  měsíci napjatého očekávání to přišlo. Vypravili jsem se znovu do Úštěka pro naše psí miminečko. Miminečko od poslední návštěvy povyrostlo, zrychlilo a také se ozubilo. Přenoska se mu vůbec nelíbila a část cesty se snažilo osvobodit. Už v Mladé Bolelavi jsme pochopili, že zábrana na schodišti, která doposud znemožňovala cotonkům vstup do horního patra domu, tohle štěně nezastaví. První investice: 1900Kč, dřevěná mřížka na schodiště, Bauhaus, Mladá Boleslav.

U Úval miminečko vylomilo plastový pantík u přepravky a odsunulo mříže. O  pár minut později se mi stočilo do klína a spokojeně usnulo.

Vyčerpáni finančně i psychicky jsme dojeli domů a probudili mimi. Rozhlédlo se po kuchyni, vyčůralo, napilo, sluplo pár granulek a bezjakéhokoliv stesku po mamince začalo prohledávat dům. Rozhodli jsme se představit štěndu Bártovi, našemu poslednímu cotonkovi. Jakmile štěně uviděl, bylo jasné, že se jeho nejmilejším druhem dozajista nestane. Nevěřícně na ně koukal, pak se otočil, zvednul nohu a pokropil moje pantofle. Pak, aniž by na nás pohlédnul, odkráčel do obývacího pokoje. Naprosto jasně a všem srozumitelně vyjádřil převahou svých 10ti psích let co si o nás myslí.

Pochopili jsme to všichni, jen mimi ne. Fascinováno tím bílým chlupatým stvořením jej následovalo do obývacího pokoje. Co se stalo pak přesně nevím. Bárt zavrčel, mimi vyjeklo, ozvalo se silné prsknutí, pak nějaké rány, jekot štěněte, zvuk úderu do okenní tabule a další rány, z obýváku se vyřítilo vyděšené a plakající mimi a zajelo bleskovou rychlostí pod stůl. Tak došlo k seznámení s dalším členem naší domácnosti, s Panem Domácím. Pan Domácí patří do sbírek mé dcery, viz. záložka  O nás. Černé nedokojené kotě, nalezené v příkopu u silnice, s postiženým okem, původně pojmenováno Zuzana. Po návštěvě veteriny bylo přejmenováno na Zuzan, kterýžto název se nevžil. Jeho léčba a vypiplání stála co luxusní belgická kočka s PP. Altenativou k Panu Domácímu je Mikeš, ale Pan Domácí rozhodně vystihuje jeho povahu lépe.

Po tak šokojícím seznámení s prostředím nového domova, se můj muž rozhodnul přespat první noc na kuchyňské podlaze s miminečkem ve spacím pytli , aby  neprožívalo trauma. Neprožívalo. Trauma má stále po dvou letech můj manžel, který občas v záchvatu výčitek používá věty typu „To já s tebou spal na zemi abys neplakala. To já jsem tady ten hodný, ty čůzo..!"

Ne, nepatří to mě :-)